<< Station 7 | Zpět na Průmysl stezka | Station 9  >>

 

Včera
Znázorňuje technicky nenáročnou těžbu a dobývání na počátku 20. století


Norimberská silnice s lokalitami Hirschau a Schnaittenbach na mapě z roku 1769. Dnešní těžební prostor byl tehdy ještě zemědělsky využívanou plochou (StAA, Sbírka plánů 17/3)

Ruční těžba kaolínu. Ambergské kaolínové závody, začátek 20. století) (levý) & Těžba kaolínu pomocí pneumatické sbíječky. Surová zemina byla nakládána do sklápěcích přepravních vozíků skrze úzké šachty („štěrbinové žlaby“). Ambergské kaolínové závody, začátek 20. století

Šachty dlouhé asi 10 metrů vedly do podzemních prostor, kde se těžil kaolín. Těžební pole Kick před rokem 1883. (levý) & Vysokozdvižný bagr značky Tatz, který byl obsluhován dvěma stojícími muži. Surovou zeminu odvážela po kolejích parní lokomotiva. Ambergské kaolínové závody, 1921.

Kombinovaná těžba pomocí vysokozdvižného bagru a přepravou úzkými štěrbinovými šachtami. Ambergské kaolínové závody, začátek 20. století. (levý) & Úpravna písku na Východním poli I. Ambergské kaolínové závody, 1928.

Letecký snímek Ambergských kaolínových závodů kolem roku 1930 (levý) & Zásobovací vůz („Furagewagen“). Ambergské kaolínové závody, 1910

Lanový výtah k odvalu. Ambergské kaolínové závody, 1. polovina 20. století. (levý) & Ambergské kaolínové závody: první zásilka kaolínu do Wiesbaden-Biebrichu kolem roku 1910

Porcelánová a kameninová továrna v Ambergu, plavírna jílu ve Schnaittenbachu a klejtové mlýny Eduarda Kicka v Haselmühlu a Steininglohe, r. 190 (levý) & Porcelánová a kameninová továrna Ernsta Dorfnera & Co. Hirschau, 1900

Zaměstnanci kameninové a porcelánové továrny Ernst Dorfner & Co. v Hirschau, kolem r. 1900

 

Dnes
Znázorňuje těžbu a dobývání na počátku 21. století


Křemenný odval „Monte Kaolino“, symbol kaolínového revíru
 
Při těžbě v dolech se používá hydraulického bagru, lopatového rypadla a nakladače na kolovém podvozku. Pomocí sklápěčů, na pásech nebo lanovkami je surová zemina přepravována k dalšímu zpracování nebo na odval.

Surová zemina je transportována do úpravny na pásových linkách (levý) Pohled do dolu firmy Dorfner, Hirschau

Lopatové rypadlo SH 250 Orenstein & Koppel, vyřazené z provozu. Počítá se s ním pro plánovaný návštěvní důl ve Schnaittenbachu

Zítra

Koncept následného využití krajiny
Jako výsledek již probíhajícího procesu vznikne krajina s jezírky, představující velkou rekreační oblast. Zatímco takovýto koncept běžně bývá realizován až po ukončení těžby, v kaolínovém revíru tato neustálá přeměna krajiny započala již před delší dobou a příkladně ji znázorňuje průmyslová stezka.

Ochrana přírody a následné využití krajiny
Protože jsou ložiska vázána na prostor a místo výskytu, nelze je přemisťovat. Jejich využívání zavazuje k aktivní ochraně přírody, tak aby byla zachována rovnováha mezi společenskými zájmy a zásahem do přírody a životního prostředí. Proto patří šetrná těžba, rozumné využívání energií při výrobě i pečlivé zacházení s vodními zdroji k podnikatelské každodennosti. Zušlechťování a neustálé zlepšování výrobních procesů šetrných k životnímu prostředí podle norem DIN zajišťuje následné využití surovin i budoucím generacím.


Vyznačení budoucího okraje jezera (levý) & Stará zarostlá halda ve Schnaittenbachu

Stav roku 2006 (levý) & Jezerní krajina po ukončení těžebního provozu, model z ateliéru Orth

Předpokládaný stav kolem roku 2020 (levý) & Jezerní krajina v polovině 21. století

<< Station 7 | Zpět na Průmysl stezka | Station 9  >>